Historie budovy bývalého bělidla, úpravny a tiskárny J. Munk a synové a její proměna v tiskárnu Jana Richtra

Příběh této budovy shrnuje více než 180 let průmyslové, kulturní a společenské historie Frýdku a Místku. Od manuální úpravny a bělidla 19. století, přes modernizovanou textilní výrobu, po významný polygrafický podnik Jana Richtra až k současné hotelové funkci se jedná o výrazné místo paměti města — místo, které neslo práci, ruce, řemeslo a osobní osudy několika generací.

Kořeny pozdější tiskárny Jana Richtra sahají hluboko do 19. století. V roce 1832 získal Josef Munk oprávnění k provozování úpravárenské manufaktury ve Frýdku. Přesné datum založení bělidla a úpravny mezi dnešními ulicemi Na Příkopě, Nádražní, Potoční a náhonem Černého potoka není známé, jisté však je, že základem celého provozu se stal papírový mlýn čp. 86, vložený do komplikovaného systému potoka a náhonu. V dobových panoramatech frýdeckých továren se soubor drobnějších budov spíše ztrácí mezi okolní zástavbou tkalcovny Munkovice a Landsbergrova bělidla a přádelny.

Zásadní přestavba proběhla roku 1896, kdy byl areál významně rozšířen. Vedle nových provozů bělidla a úpravny vznikla také strojovna parního stroje, samostatná kotelna a komín. Hmotově členitý, nepravidelný areál tvořily zejména dvě kolmou osou propojené třípodlažní budovy skládárny, skladu a sušárny, vybavené společným schodištěm. Ve dvoře na ně navazovala přízemní mandlovna a kalandrovna se strojovnou. Mechanický pohon byl distribuován transmisními rozvody v nejnižším podlaží, kde byly umístěny stroje pro mandlování, kalandrování i kombinované sušicí zařízení; horní podlaží sloužila ručnímu skládání a skladování. Ambiciózní přestavbu signoval stavitel Rudolf Aulegh z Místku–Koloredova.

Fasáda dlouhá čtyřicet metrů definovala charakter stavby: kamenné přízemí zapuštěné ve svahu neslo dvě podlaží členěná nárožními rizality, s výraznými atikami a středovým štítem s nápisem „J. Munk & Söhne“. Plastické vrstvení omítaných a režných ploch představovalo typický frýdecký architektonický styl konce 19. století.

V roce 1912 areál zasáhl požár. Vyhořelá barevna, která stála na místě původního papírenského mlýna, byla nahrazena novou dvoupodlažní budovou s betonovými stropy a plochou střechou podle návrhu kanceláře E. Noë & F. Storch z Moravské Ostravy. Barevna byla propojena s tiskárnou v sousedství.

Po uzavření vlastní tkalcovny v roce 1933 pokračovalo bělidlo, barevna a úpravna ve mzdě ještě tři roky. V roce 1936 přešlo celé zařízení na Družstvo tiskáren látek s.r.o. ve Dvoře Králové. Provoz však již nebyl obnoven – stroje byly sešrotovány nebo odvezeny. Opouštěný areál v té době čekal na nový osud.

Příchod Jana Richtra a proměna areálu v moderní tiskárnu (1939)

Právě zde vstupuje do příběhu Jan Richter (1875–1958), výrazná osobnost místní kultury, tiskařství a veřejného života.

Život a profesní cesta Jana Richtra

Jan Richter se narodil roku 1875 v Koloredově jako nejmladší z šesti dětí tkalce Ignáce Richtra a jeho ženy Františky. Po základním vzdělání se ve svých třinácti letech vyučil typografem v místecké Heblingově tiskárně. Od mládí byl aktivní v Sokole a amatérském divadle, což se stalo trvalou součástí jeho života.

Na počátku 20. let se jeho tiskárna rozrostla na 10–12 zaměstnanců. První světová válka provoz oslabovala, později jej zasáhly i politické události – zejména zábor Příbora v roce 1938 po mnichovské dohodě.

Přestěhování do Frýdku

V důsledku okupace se Jan Richter rozhodl svou tiskárnu přesunout do Frýdku, do českého prostředí. Na doporučení objevil opuštěné prostory bývalé úpravny Josef Munk a synové na Nádražní třídě ve Frýdku.

Válečná léta a poválečný restart

Po konci války obsadila část tiskárny sovětská armáda. Personál se rozprchl a Jan Richter musel podnik znovu budovat od základu. Přesto se provoz postupně stabilizoval.

V roce 1948 však přišla další rána: vytvoření akčního výboru, zavedení národní správy. Ačkoli se národní správa nejprve zrušila, po dvou letech došlo k definitivnímu znárodnění, výmazu firmy z obchodního rejstříku a začlenění pod Moravskoslezské tiskárny n. p. Tiskař Jan Richter zůstal v tiskárně pouze jako zaměstnanec – kalkulant.

V říjnu 1952 odešel do důchodu. Zemřel 25. června 1958 ve věku 82 let.

Osud tiskárny po roce 1948 a později

Po znárodnění byl objekt postupně součástí polygrafických závodů. Vybavení se rozpadalo, část strojů byla zlikvidována. V roce 1959 celý objekt převeden do vlastnictví státu. Rodina nedostala žádnou finanční náhradu. Vzpomínky z roku 1969 uvádějí, že z původního bohatého provozu zůstala jen plakátovka, trezor, torzo sazárny a několik písem.

Až roku 1991 proběhla restituce, kdy byla budova vrácena vnukům a vnučkám Jana Richtra. Vznikla společnost s ručením omezeným, která se snažila výrobu modernizovat, ale rychlý vývoj polygrafie a rostoucí konkurence znamenaly postupný útlum.

Tiskárna definitvně ukončila činnost v roce 2008. V roce 2011 budovu koupila společnost Romana Sovy, dle jehož návrhu byl objekt tiskárny citlivě rekonstruován a přestavěn na hotel RICHTR.

Zdroje:
RYŠKOVÁ, Michaela; JUŘÁK Petr: Kulturní dědictví textilního průmyslu Frýdku-Místku, s. 111–115
PUNDOVÁ, Lucie: Knihtiskař Jan Richter, dosud nepublikovaný rukopis